.

Blog v rozjezdu.. nemám momentálně čas na zpracování designu.

pátek 17. února 2012

Ztráta identity - část.3

Kategorie:  Autobiografie (Realita, smyšlenost)
Žánr: Drama, milostný příběh (romantické drama)
Pozn. pro lepší chápání celého příběhu doporučuji si přečíst níže uvedené Info nebo Úvod.
..Info
*
S Jarem přichází hodně práce. Nejen nesmyslné řezání hlávkového salátu, kdy jste nejdříve sice jen přibližně 2 hodiny permanentně ohnutí a nemáte možnost se narovnat. Později to přechází v půlku dne, kdy se občas řeže i do oběda.
Marco, náš šéf, pomáhá řezat, jinak bychom to častokrát neměli ani do oběda hotové. Dříve pomáhala i jeho žena, Sarah. Od té doby, kdy mají děti je ale ustavičně doma a pomáhat se ji absolutně nechce.Klukům a hlavně Ralfovi, švýcarský pracovník, nezávidím ani nakládáni, ani pak následné umývání. Toho jsme, jsem, naštěstí vyhnuta!

Po salátu přicházejí rajčata, kdy se vše zeleno-hnědé přemění v jasný, bílý čistý plastik, který se natahuje ve všech tunelech. Samotné sázení v dolních 6 tunelech o 60-ti metrech je prosté. Nahoře je to s okurkami už horší. To se všechno sadí na zemi, kdy jste buď předklonění nebo jste nuceni opět a zase jít na kolena.

Na řadu také přicházejí nejnesmyslnější cukety, které z celého srdce nenávidím, protože to je na odrovnání zad! Ať prší nebo praží slunce - vždy jdete! Dokonce i když padají kroupy - je to jedno!

Pohled do času počátku - Prosinec 2009

Dojeli jsme o něco dřív, než bylo uvedeno na papíře, což mě trochu znepokojovalo, protože ve Švýcarsku byl sníh a já odjížděla pomalu z 'jarních' českých teplot. Když jsme přejeli česko-německé hranice, tak se příroda nijak nezměnila. Všude jste mohli vidět trávu, sem tam hlínu. Po přejetí německo-švýcarských hranic se najednou objevil sníh. Nemohla jsem spát a tak jsem se dívala z okna, když mě v tu chvíli udeřila ona bílá peřina tvořena sněhem. Nechápala jsem, ale tady opravdu v zimním měsíci, kdy už nás bylo nějakých +11°C, byl sníh a teplota se snížila na nějakých 0-2°C. Aautobus dojel na místo určené - "Zürich, carpark platz".
Vystoupila jsem z mohutného autobusu, vzala si své kufry a na radu řidiče jsem si šla sednout do venkovní čekárny, než mě pracovnice Agroimpulsu vyzvedne a pošle mě dál vlakem na mé nové 'bydliště'.
Bylo krátce po 6hodině ranní a pracovnice měla dorazit okolo 7. Sedla jsem si na lavičku, vytáhla papíry s němčinou a trochu si četla. Naštěstí jsem nebyla sama, ale lidem okolo jsem nerozuměla ani jediné slovo.
"Tohle přece není němčina!" pomyslela jsem si v duchu, kdy jsem si hned na to uvědomila - No jistě! To je Švýcarsko, ne Německo nebo Rakousko! Tady se mluví 4 jazyky a jedním z nich je "švýcarština".
Četla jsem a čekala. Když se nikdo neobjevoval do půl 8 začala jsem být už celkem nervózní. Psala jsem zprostředkovateli, díky kterému jsem si praxi našla. Neodepisoval ani on. No jo, byla jsem bláhová, když jsem si myslela že někdo jako on v Pondělí ráno bude už vzhůru!
Dočkala jsem se a Monica přišla. Pomohla mi s kufrem a koupila lístek směřující do Luzernu.
"Můžeš se posadit kam budeš chtít. Tady dole nebo nahoru, je to jedno. Po dojetí do Luzernu, mimochodem tady máš časový plán trati, vystup z vlaku a počkej na místě. Šéfka nebo Šéf si tě vyzvedne na nádraží." informovala mě, než odešla. Popřála mi šťastnou cestu a odešla.
Cesta trvala necelou hodinu a já si užívala pohledu z jedoucího vlaku. Obrázky měly pravdu - Švýcarsko je opravdu bohaté na přírodní krásy! "Tady se mi bude líbit." pomyslela jsem si.
"Příští zastávka - Luzern. Prosíme všechny, aby vystoupily. Toto je cílová stanice, děkujeme." zaznělo z vlakového rozhlasu, který byl hlášen jak v němčině, francouzštině, tak i angličtině.
Vystoupila jsem a jak mi nařídila Monica vystoupila jsem, postavila jsem se na okraj výběžku a čekala. Ohlížela jsem se okolo, všude samé vlaky, lidé. Úplně něco jiného, než v Česku. Mám na mysli ten pohled, ten pořádek, všechno má své místo - úžasné.
"Saskie?" zaslechla jsem své jméno vyslovené ženským hlasem a otočila jsem se směrem odkud hlas přišel s jemným úsměvem. Ze strany se ke mě přiblížila na krátko střižená blondýna, která byla o něco menší než já. Oblečená byla spíše sportovně a bez jakéhokoliv make-upu. Na první pohled by jste si ji mohli možná splést i s klukem.
"Ano, to jsem já." odpověděla jsem přívětivě a podala ruku.
"Sarah, těší mě!" oplatila mi úsměv bílými perlami. "Můžeme vyrazit?" zeptala se po seznámení.
"Jistě." schválila jsem a sesbírala své kufry. Měla jsem kufr a jednu cestovní tašku - oba byli naštěstí na kolečka. Celkem mě zarazilo, že mi nenabídla pomoc, protože taková Monica se pomalu ani neptala a chytla tašku do ruky se slovy, že mi pomůže. Nevadí, to dokážu utáhnout sama. Najednou jsme ale museli jít po schodech dolů, kdy jsem si pomalu nevěděla rady a Sarah se jen otáčela, jestli ji jsem v patách. Hm, to je teda zdvořilost, ale co..

"Slyšíš, co ti říkám?" probudí mě z dálky blížící se hlas, čímž se vrátím zpět do reality a ucítím mužské ruce, jak mě zezadu objímají. Musela jsem se zasnít a vrátit se v čase právě ve chvíli, kdy na mě dopadaly horké kapky vody ve sprchovém koutě, po kterých jsem se dokázala nejlépe uvolnit a vše zapomenout.

2 komentáře:

  1. Jůůva :)) Kdo je ten chlap?:D:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. *
      Nooo, zatím to bude ještě tajemstvím, ale myslím, že si to možná už domyslíš/te v dalším díle..DD

      Vymazat