Ztráta identity - část.2

© RsM_YinYang

Kategorie:  Autobiografie (Realita, smyšlenost)
Žánr: Drama, milostný příběh (romantické drama)
Pozn. pro lepší chápání celého příběhu doporučuji si přečíst níže uvedené Info nebo Úvod.

..Info

..Úvod

*

Po raní hygieně se jdu zpátky do pokoje převléct do pracovního oděvu. Každé ráno se ovšem neobejde bez hřejivého krému, kterým se mažu i večery. Po namazání je to vždy stejné. Punčochy, tepláky, a nakonec zimní kalhoty. Jedno triko, mikina, druhá, svetr a nakonec zimní bunda, kterou si ovšem oblékám až v kuchyni před vyražením do práce!
Každé ráno se většinou nejdříve vidívám s mojí brazilskou kolegyní, která je o cca 3 měsíce mladší než já. Jasmine - takhle se jmenuje. Jsme si v hodně věcí podobné. Ovšem krom charakteru. Je na mě až moc 'vychcaná' a vymýšlivá, ale jinak jsme si v cílech a tak obecně hodně podobné! Proto si asi tak dobře rozumíme, i když to mezi námi zezačátku trochu skřípalo. Já se ale nikým jen tak vytočit nedám a hned narovinu řeknu svůj názor a případné problémy řeším s osobami, kterých se to týká.
Po snídani nás čeká nástup do haly - jako každé ráno. Jak unavující a otravné! Pořád to samé!

Asi po hodině mi totálně začnou omrzat ruce po studeném Nüssli salátu, který musím vážit a případně ubrat nebo přidávat, aby v bedně bylo jedno kilo. S momentální teplotou, která se v hale pohybuje okolo nuly se není čemu divit, že ruce zamrzají z chladného, mokrého salátu. Za necelou hodinu zvážím dvě palety o 120 bednách. Rychleji to nejde - bohužel! Kdyby ostatní řezaly tak jak měli, nebyl by problém. Oni mě ale mě poslouchat nechtějí. Proto se někdy až zbytečně nervuji a třískám bednami, aniž bych musela. Toho si ovšem ostatní vždy všimnou a vědí že je zle! Potom jsou jako beránci a všichni mají až neuvěřitelný respekt a kuňkají jako malé žabky, když k nim přijdu na kontrolu. Ano, ale bohužel zase jen na jeden pouhý den. Pak vše začíná nanovo.

Sem tam zajedu vzpomínkami na to, jaké to bylo zezačátku. Byla jsem plná energie, učila jsem se pilně němčinu, protože jsem k tomu měla energii a chuť. Bohužel mé učení zůstalo někde u 5 lekce před rokem a půl a už se to z tama nehlo.
První rok jsem přijala na požádání nadřízeného, kterému jsem se osvědčila jako dobrá pracovnice a proto mi nabídl práci jako normální pracovnice, ne už jako praktikantky. Na papír napsal sumu, která mi ale byla celkem jedno, protože jsem byla ráda za to, že nebudu muset shánět nic  jiného a zůstanu v zahraničí - tedy ve Švýcarsku. Po uplynulém roce jsem požádala o prodloužení já, což byla zřejmě hloupost největší! Ale co, stalo se! Zůstala jsem kvůli lidem, kteří postupně začali odcházet. Ať už dobrovolně nebo na požádání šéfa. Nakonec jsem zbyla zase jen já. Po odchodu Aleny, posledního člověka z mé nejoblíbenější skupiny, jsem si uvědomila, že jsem zůstala 'sama'.
Mám tady sice lidi, za kterými můžu jezdit, bavit se, promluvit si.. ale není to tak, jako když jste je měli v práci. Jsou tady samí Slováci, neznám jediného Čecha! Ale nijak mi to nevadí.

"Saskie? Můžeš na chvíli!?" ozval se hlas mého nadřízeného z kanceláře, kterou měl v zadní části haly. Mírně jsem se pro sebe usmála, i když jsem doufala v něco úplně jiného než pro co mě volal. Jako vždy - ach já bláhová!
"Dneska to vypadá s objednávkou takhle.." podal mi papírek, na kterém byla napsaná celá zakázka a zaúkoloval mě. Měla jsem dohled nad tím vším, co se ten den mělo dostat z velkých chladících boxů do obchodního 'Munda', které přijímalo všechny soukromé farmáře se zeleninou, ovocem a dále zajišťovalo rozvoz.
Po krátkém rozhovoru jsem si zase odešla po svých. Jako vždy jsem objednávku přichystala tak, že si ji mohl jen naložit do auta a odvést.

Nemohl si ale nevšimnout mého smutného pohledu v poslední době a proto jeden den za mnou sám od sebe přišel a vyzval mne, abych s ním poodešla kousek dál, aby nás nebylo vidět a aby jsme nebyli na očích.
"Co je s tebou v poslední době?" zeptal se až pomalu starostlivým pohledem.
"Vždyť ty to sám víš!" odpověděla jsem prostě a jemně se natáhla za jeho rukou